Novinky

zpět do rubriky

Rozhovor s tváří Zpravodaje č. 2/2017 Monikou Gavlasovou

Monika Gavlasová, zprostředkovatelka Centra Kašpar, maminka dvou dcer

Velmi dobře ví, že když jde o existenci lidí, její práce opravdu nepočká. Učí lidi, jak efektivně hledat práci. Přesto cesta za jejím pracovním naplněním nebyla přímá. Vystudovala technickou školu, práce s čísly byla její ideál. Hodně ji překvapilo, že spokojená nebyla. Nakonec našla své poslání v pomoci lidem při hledání toho správného zaměstnání.

Jak jste se dostala k pozici, kterou právě zastáváte?

Dříve jsem pracovala na úřadě jako analytička, byla jsem zavřená sama v kanceláři. Poslední rodičovská dovolená byla pro mě příležitost pro realizaci změny. Udělala jsem si kurz personalistiky i další kurzy tak, abych mohla fungovat jako poradkyně při hledání zaměstnání. Během rodičovské jsem si prošla tím, co člověk prožívá a jaké má obtíže při hledání práce. Měla jsem pocit, že lidem rozumím. Uvědomila jsem si, že nejvíc mě naplňuje být lidem užitečná. Už od dětství mě těšilo učit lidi něco nového a prospěšného.

Jak je pozice náročná z hlediska řízení? Kolik máte na starosti lidí?

V minulosti jsem si práci řídila sama. Nyní se těším na období, kdy mám další kolegy a bude nás na práci víc. Nové je to v tom, že musím lidi řídit. Pro mě je ta práce spíše náročná v organizaci času, abych byla správnou měrou k dispozici všem našim klientkám a klientům.

Co vás v zaměstnání nejvíce těší?

Když se sejde ten správný člověk s tím správným zaměstnavatelem a obě strany jsou spokojené. Poznám to podle toho, že se mi zaměstnavatel ozve, že je spokojený, nebo že má zájem o zprostředkování dalšího člověka. Pak vím, že se to podařilo.

Jaké jsou Vaše pracovní cíle?

Nejraději bych, aby každý náš klient nastoupil do práce, která ho těší. To je můj ideál, kterého není možné vždy dosáhnout, ale snažím se ho držet.

Jak zaměstnání kloubíte se soukromým životem?

Někdy je to oříšek. Složité to bývá v situaci, kdy spěchá více věcí najednou. Pak se ty priority určují opravdu obtížně. Naštěstí u mého zaměstnavatele jsou nastaveny vstřícné podmínky a důvěra, lze si čas přizpůsobit svým možnostem. Můžu pracovat vzdáleně, sama si kombinovat čas pochůzek se zaměstnavateli i schůzek s klienty. Nejpodstatnější je pro mě důvěra a vědomí, že je to vůbec možné. Není to žádný problém, a to je velmi zajímavé. Na rozdíl od úřadu, kdy člověk cítil, že nám důvěra dána nebyla, raději jsem pak takových opatření ani nevyužívala, abych nevypadala, že nechci pracovat.

Jak vnímáte postavení mužů a žen v naší společnosti? Jsou rovnoprávnými partnery?

Paradoxně čím dál tím více zjišťuji, že nejsou. Po studiích jsem si myslela, že máme všichni své šance stejné. Ale postupně jsem zjišťovala, že přístup ke každému je jiný. A přesto, že máme ve 21. století zajištěný rovný přístup ke vzdělávání, tak přístup k uplatnění toho vzdělání už rovný není. S tím jsem musela nějak naložit. Své děti, ale i klienty a klientky Centra Kašpar vedu k tomu, že čím dříve to ve svém životě zohlední, tím dříve se jim s tím bude v běžné realitě lépe pracovat.

Je podle Vás potřeba se otázkám rovných šancí na trhu práce věnovat?

Ženy jsou při pohovorech často vystaveny situacím, kdy se musí vyjadřovat k otázkám, které se naváží k pracovní pozici, například zda mají zajištěné hlídání dětí. Takových otázek se pak obávají, vyvolává to v nich pocit, že by do té práce neměly chodit, že by měly zůstat doma s dětmi. Snažíme se je naučit, jak reagovat, jak se v té situaci cítit dobře a vědět, co chtějí. Na druhou stranu je fajn, že jsou zaměstnavatelé, kteří se nad předsudky ve společnosti pozastavují a mají vůli s nimi pracovat. Předsudečné smýšlení je totiž v hlavách nás všech, a když s tím dokážeme pracovat, pak se dostaví i konkrétní výsledky, například v podobě zlepšující se firemní kultury.
Posvítit si na předsudky se vyplácí i mužům. Ani oni se jim totiž neubrání. Například když muž žádá u zaměstnavatele o pracovní volno nebo o pružnou pracovní dobu s ohledem na péči o dítě, tak se s tím moc nepočítá. Naráží pak daleko více na nepochopení a podezírání, že si chce ulevit z práce, než ve stejné situaci žena, u které se to předjímá.

Čím to je, že hledání práce stále většina z nás nevnímá jako práci? Jak bychom při hledání práce měli postupovat?

Abychom práci hledali efektivně, musíme si práci zorganizovat. Nestačí se hledání práce věnovat nahodile. Je třeba si ujasnit, co konkrétně hledám, co má práce splňovat po odborné, ale i po stránce finanční, délky a formy pracovní doby. Je třeba zvážit, jaké kompetence pro tu práci mám, co mohu zaměstnavateli nabídnout. Teprve poté je možné vyhledávat, jaké pozice s tím korespondují. Nesoustředit se na jeden zdroj vyhledávání, ale zapojit okolí, využívat sociální sítě, aktivně si vytipovávat zaměstnavatele a oslovovat je. Kombinace pak vede k úspěchu.

Jaké trendy v oblasti náboru nových lidí sledujete u místních zaměstnavatelů?

Firmy ustupují od zveřejňování klasických inzerátů. Stále častěji používají jiné cesty náboru, například práce se sociálními sítěmi. Je prozíravé ke své komunikaci na sociálních sítích přistupovat obezřetně, protože personalisté s tímto zdrojem informací o člověku pracují.

Jaké novinky Centrum Kašpar chystá na tento školní rok?

Nově jsme dostupnější pro lidi z Jablonecka, protože v Jablonci nad Nisou je nová poradna Centra Kašpar. Zároveň se uvolní naše kapacity v Liberci a můžeme se tak věnovat více lidem. V tomto období jsou otevřeny nové hravé rozvojové programy i rekvalifikační kurzy. Jsme připraveni věnovat se většímu množství klientů a klientek.

Co je pro Vás podstatné v pracovním životě?

Dělat práci, která je užitečná, v týmu lidí, kteří se vzájemně podporují. To jsou dvě věci, které jsou pro mě ideálem.

Čeho si nejvíce vážíte v osobní sféře?

Zdraví a dobrých osobních vztahů mezi přáteli a rodinou.

Jakým heslem se v životě řídíte?

Člověk se učí celý život. Například se učím od svých dětí a je to tak v pořádku. Jakmile nabydu dojmu, že se nic nového učit nemusím, je to velmi podezřelé!