Novinky

Hledáme lektora/ku rekvalifikačního kurzu

Chcete se k nám přidat? Staňte se posilou našeho týmu na pozici lektor/ka rekvalifikačního kurzu Daňová evidence s využitím výpočetní techniky.

Více informací najdete ZDE.

Pokud vás nabídka zaujala, ozvěte se nám.

 

Zpravodaj Letem kašpařím světem č. 1/2018

I přes mrazivé počasí v Centru Kašpar nepolevujeme v úsilí být Vám potřebnou oporou pro Váš profesní i osobní rozvoj. Skloubit práci, rodinu a vzdělávání totiž není jednoduchý úkol.

Nový zpravodaj Letem kašpařím světem ke stažení ZDE.

 

  • Aktuální vydání přináší pohled mladého muže na téma profesní úspěch i postavení mužů a žen na trhu práce.
  • Zveme Vás na den sebepoznání. Přijďte se otestovat a odhalit své přednosti do Centra Kašpar v Jablonci nad Nisou
  • Podpořte svůj kariérní rozvoj a přihlaste se do aktuálně vypsaných kurzů. Pro lidi nad 50 let, rodiče malých dětí a lidi, kteří zvažují profesní změnu, jsou kurzy zdarma.

Nastartujte s námi rozvoj Vaší kariéry, nadcházející jaro je k tomu skvělá příležitost.

 

Rozhovor s tváří Zpravodaje letem kašpařím světem č. 1/2018 Jiřím Andrlem

Jiří Andrle, personální poradce a zprostředkovatel práce Centra Kašpar, kloubí práci a studium na vysoké škole.

S profesním uplatněním nechtěl čekat na dobu po ukončení studia. Kloubí tak práci i studium na plný plyn. Při výběru zaměstnavatele dal na hlas svého srdce. Rozhodl se zúročit svoji empatii a potřebu dělat práci, která mu dává smysl. Loni v létě Jirku oslovila volná pozice poradce v Centru Kašpar, souzněla totiž s jeho osobnostním nastavením.

 

 

Jak je pro Tebe pozice poradce a zprostředkovatele náročná?

U mě je to hodně nárazové, jak ve stylu práce, tak i v otázkách sladění práce a rodiny. Baví mě práce s lidmi, což mi pomáhá to celé zvládnout. Nejobtížnější je pro mě porozumět lidem, vžít se do jejich situace. Mým cílem je, aby lidé dali šanci hledání své životní změny, aby se otevřeli. To je pro mě nejtěžší. Lidé nevědí, co mohou čekat, a přirozeně se obávají.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Vidět individuální pokroky, u každého člověka je to totiž jiné. Je veliký úspěch, když v myšlení uděláme posun dopředu. Velmi mě to motivuje. Mnohdy to trvá několik schůzek. U každého je jiná míra úspěchu. Skrze tyto dílčí úspěchy se lidé otevírají více a více a pak už to jede jako lavina. O to větší radost mám, když se posun podaří u člověka, který to nemá v životě jednoduché. Přicházejí k nám lidé, kteří potřebují a zaslouží si pomoc.  Je skvělé, když se na nás obrátí a můžeme na tom společně pracovat.

Jaké jsou Tvé pracovní cíle?

Snažím se tu práci dělat dobře. Těší mě, když jsou vidět úspěchy. Motivují mě dál se rozvíjet. Když se podaří získat důvěru a umět pomoci napříč v celé šíři naší problematiky. Mým cílem je pracovat s lidmi a pomoct jim.

Jak zaměstnání kloubíš se soukromým životem?

Snad se ve studiu chýlím ke zdárnému konci. Intenzivní zátěž je naštěstí na velmi krátkou dobu. Díky tomu to zvládám, ale je potřeba sebekázeň. Je to o nějaké reorganizaci a dočasně přeskupení priorit. Musím pak omezit svůj soukromý život. Ale tím, že mě moje práce baví, tak mě neomezuje.

Jak se Ti daří určovat si priority?

Osobnostně u sebe shledávám, že intenzivní práce ve stresu přináší větší výsledky. Mám rád věci hotové a mám rád jasno. Nevyhovuje mi dělat na něčem půl roku, každý den chvilku. Musím na sobě pocítit tlak. A stejné je to v osobním životě, neustále člověk musí určovat priority a to mi zpětně pomáhá v té poradenské práci.

Jak vnímáš postavení mužů a žen v naší společnosti – jsou rovnoprávnými partnery?

Člověk se s tím nevědomky setkává každý den. Alespoň mám takový pocit. Ani si to neuvědomujeme. Nerovné postavení je dáno historickým vývojem naší společnosti. A tak to pokračuje až do dnešních dní. I když hodně postojů a názorů se vyvíjí a mění. Vnímám hodně u starších generací zažité standardy. Jak k postavení ženy v rodině, tak i v profesi. Často se s tím setkávám v poradně. Jde o vnímání odborné práce jako domény mužského pohlaví. Přitom jsem přesvědčený, že to tak není a nemusí být. Znám automechaničku a je skvělá ve svém oboru.  Vnímal jsem to tak vždycky, že role pohlaví není vyrovnaná, ale až v Kašparovi jsem si uvědomil, že to souvisí také s uplatněním v zaměstnání.

Sleduješ v souvislosti s postavením mužů a žen nějaký posun mezi generacemi?

Situace se lepší s každou další generací, zvyšuje se míra tolerance k jinakosti. Zase se objevují negativní dopady toho vybočení z řady v nové formě díky třeba sociálním sítím, mám na mysli třeba kyberšikanu.

Je podle Tebe potřeba se otázkám rovných šancí na trhu práce věnovat?

Na trhu práce se to velmi výrazně odráží. V přístupu zaměstnavatelů, ale i v přístupu lidí samotných. Ovlivňuje nás ten strach z vybočení z řady.

Jak je podle Tebe možné podpořit zaměstnanost a nezávislost žen v regionu, kde žijeme?

Já jsem přesvědčen, že znevýhodněním trpí i muži. Ten problém je napříč pohlavím. U mužů určitě v menší míře, ale je to i naopak. Změně u zaměstnavatelů pomáhá vzdělávání a nastavení vstřícného pracovního prostředí. Jde o dosažení dílčích úspěchů, které povedou ke zdárnému cíli. Z pohledu lidí genderové téma není úplně atraktivní.  V oblasti genderových otázek lidé na vzdělávání frontu nestojí. Ale kdo se cítí nejistý, může mu to otevřít oči a začne se na celou věc dívat jinak. Ta obrácená perspektiva je v tom také důležitá. Lidé nerovnost rozložení rolí ve společnosti vnímají nevědomě, protože jsme v tom všichni vyrůstali. A pak jsou takové ty věci, které si uvědomujeme, ale nechceme je měnit, abychom nevybočovali z řady. Roli hraje individualita, vždycky se to týká něčeho jiného a u každého člověka to má jiné dopady.

Čím to je, že hledání práce stále většina z nás nevnímá jako práci?

Dívám se na to trochu jinak. Pracuji především s lidmi, kterým je nad 50 let. Často k nám přichází v situaci, kdy už si naprosto nevědí rady. Už s tím problémem žijí dva, tři roky, někdy i déle. Klíčový okamžik je, když si uvědomí svůj problém a že s ním potřebují pomoc. Často mají nějaké strašáky, třeba v podobě věku, nedostatečné praxe nebo praxe pouze v jednom oboru. Lidé pak mají pocit, že přes to vlak nejede, žijí s tím a dělají práci, která je nebaví. Až to třeba dojde do stádia, kdy práci už dělat nemůžou a najednou si s tou situací neumí poradit. Navíc se vše komplikuje nejrůznějšími závazky, dluhy. Jako zásadní problém vidím v to, že si lidé hledají práci, aby přežili, a ne aby žili v souladu s prací. Pak logicky přichází bariéry, limity. Právě s tím v poradně pracujeme.

Jaké novinky a trendy v oblasti náboru nových lidí sleduješ?

Mám v poradně paní, která byla 11 let u jednoho zaměstnavatele. Nyní hledá práci, ale za tu dobu se celá řada věcí změnila. Změnil se hlavní zdroj pracovních pozic, práci zkrátka hledáme jinak. Jsou nové trendy v sebeprezentaci, v přípravě portfolia. Jinak probíhají výběrová řízení, u pohovorů padají i osobní otázky. Hlavní je uvědomit si, co osobně můžu nabídnout v pracovní oblasti. To pak motivuje lidi na sobě pracovat třeba i za pomoci Centra Kašpar. Obecně k nám lidé přicházejí se seznamem věcí, co neumí. Učíme je naopak pojmenovat to, co umí, co je baví a co chtějí dělat. Lidé pak dokáží změnit své uvažování. Uvědomí si, na čem můžou stavět svůj cíl. Umět si pojmenovat svůj cíl pomáhá.

Co je pro Tebe podstatné v pracovním životě?

Aby práce měla pro mě smysl.

Čeho si nejvíce vážíš v osobní sféře?

Upřímnosti. Ta je nejcennější. A zároveň není úplně trendy.

Jakým heslem se v životě řídíš?

Hesel je plný internet, nesnažil jsem se s ničím ztotožnit. Nejblíž mi je v souvislosti s tou upřímností k okolí i k sobě asi „být sám sebou“.

 

 

Konec trápení! Najděte svůj životní a profesní směr.

Poznejte své přednosti. Odhalte své možnosti.

Přijďte se zdarma otestovat do Centra Kašpar v Jablonci nad Nisou.
 
Zveme vás na den sebepoznání. Máte možnost vyzkoušet si osobnostní testy. Výsledky testů s vámi na místě rozeberou naše odborné poradkyně.
 
Zjistíte na jaké úrovni je vaše asertivní jednání, jak zacházíte se svým časem, který způsob učení preferujete, jaká je úroveň vaší emocionální inteligence nebo zda máte skutečně pevnou vůli.

Kdy: čtvrtek 8. 3. 2018 v čase od 15 do 18 hodin

Kde: ulice Dvorská 748/9, Jablonec nad Nisou

Navíc se dozvíte o všech možnostech naší bezplatné pomoci, nejen při hledání té správné práce.
Přijďte si užít odpoledne a zjistit o sobě třeba i něco nového a překvapivého.

Kontakt:
Michaela Říhová
tel.: 737 212 912
email: michaela.rihova@centrum-kaspar.cz

 
 

Základy obsluhy osobního počítače

Otevíráme nový rekvalifikační kurz Základy obsluhy osobního počítače se zaměřením na Internet a komunikaci.

Kurz je bezplatný a je určen pro osoby ve věku 50 – 64 let, dále osoby evidované na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání déle než 5 měsíců

Co se naučíte?

  • Seznámení s PC a základní operace
  • Práce se soubory a složkami
  • Jednoduché texty, základy formátování
  • Obsluha tiskárny – nastavení tisku, výměna papíru, toneru, náplně
  • Vyhledávání informací v síti Internet
  • Web a webový prohlížeč
  • Práce s elektronickou poštou
  • Co jsou to viry, antivirová ochrana, spam, podvodné e-maily a další rizika
  • Komunikace prostřednictvím Skype, ICQ, komunitní weby

Kdy: 5. 2. – 22. 2. 2018 od 8:30 do 14:15 hodin

Kde: Centrum Kašpar, Kašparova 73, Liberec 25 – Vesec

Kontakt: Petra Smíšková
petra.smiskova@centrum-kaspar.cz

Tel.: 739 037 527

 

Zpravodaj Letem kašpařím světem č. 3/2017

Předvánoční vydání zpravodaje Letem kašpařím světem přináší inspirativní rozhovor s maminkou tří malých dětí, pro kterou je její práce koníčkem a zároveň jí umožňuje být s dětmi.

Víme, že lidé chtějí práci, která je bude naplňovat a bavit. Firmy potřebují správné lidi na správném místě a chtějí si je udržet. Umíme tyto potřeby propojovat.

Rozjeďte svou karieru a rozvíjejte své dovednosti potřebné v zaměstnání s námi.

Zpravodaj Letem kašpařím světem ke stěžení ZDE.

 

Rozhovor s tváří Zpravodaje letem kašpařím světem č. 3/2017 Alenou Herajn

 

Alena Herajn, zakladatelka komunitní dílny ZAŠÍWÁRNA, maminka 3 malých dětí

Na své práci si nejvíce cení svobody a lidí, kteří ji obklopují. Je pro ni důležité dělat věci, které ji naplňují a zároveň umožňují být s dětmi. Cítí zodpovědnost za svůj podnik a zároveň zažívá velkou míru pracovní i osobní svobody.

 

 

Jaká byla Vaše cesta k Zašíwárně?

Nejprve jsem měla kurzy šití v mateřském centru Lewandulka. Udělat Zašíwárnu jako samostatný podnik jsem se rozhoupala ve chvíli, kdy jsem zjistila, že je tady více lidí, kteří chtějí dělat podobné kurzy. S některými jsme pak spojili síly. Jde i o vybavení dílny šicími stroji a to už není jen tak. V počátku mi hodně pomohla finanční podpora od Úřadu práce. Díky tomu jsem mohla nakoupit šicí stroje. Rozjíždělo se to postupně, i kamarádky mi půjčily vybavení. Na provoz si vyděláme, ale s investicemi je to horší.

 Co bylo při rozhodování nejdůležitější?

Už od mala jsem šila, vždycky mě to bavilo. Když přišly moje děti, zjistila jsem, že mě naplňuje práce s lidmi. Chtěla jsem to nějak spojit s šitím. Baví mě předávat řemeslo dál dětem i dospělým. Kamarádky kolem mě, které byly doma s malými dětmi, neuměly šít a chtěly se to naučit, chtěly v tom pomoct. Hledala jsem, jak to celé propojit. Inspirovaly mě šicí kavárny a komunitní dílny. Alespoň malým kousíčkem tak pomáhám udržet textil v Liberci. Aby se tu vyrábělo a měli jsme povědomí, odkud se oblečení bere, že nemusí všechno být z východu.

Čeho si na své práci ceníte?

Nejvíce chodí ženy, které jsou doma s dětmi. Místo cvičení jdou tvořit a má to pro ně i terapeutický dopad. Proberou, co je trápí a odchází s ušitými kalhotami i s řešením nějakého problému. Nebo alespoň s vědomím, že v tom nejsou sami. To také pomáhá. Zjistila jsem, že lidem chybí tvoření, nepředali si to v rodině, nebo hledají novou realizaci i třeba lidé v důchodovém věku. Ráda sleduji příběhy, které se v Zašíwárně odehrávají. Nedávno přišla maminka se synem, který často ničí kalhoty. U nás se naučil ty kalhoty spravovat. To je fantastické.

Jaké jsou Vaše pracovní cíle?

Chtěla bych pro lidi připravit takový prostor, ve kterém by mohli sledovat celý proces zpracování textilu a výroby oděvů od úplných počátků až po ušití. Chtěla bych tam mít ovce a pak další fáze výroby. Láká mě, ukazovat řemeslo dětem, generaci, která tu bude po nás. Je důležité, abychom to jako společnost nezapomněli.

Jak je pozice náročná z hlediska koordinace?

V dnešní době mi to nepřijde zase tak složité. Můžeme sdílet elektronicky celou řadu věcí a dokumentů. Spolupracuji se třemi lektorkami a jedna kolegyně mi pomáhá šít. Naše koordinace nám moc prostoru nezabere. Někdy ale mívám pocit, že už více mluvím a méně šiju.

Jaký úspěch Vás těší?

To, že lidé do Zašíwárny chodí a chodí tam rádi. Mám dobrou zpětnou vazbu. Vím, že se lidé rozešijí a to mě těší.

Jak zaměstnání kloubíte se soukromým životem?

První rok je hodně hektický, než se to všechno zajede. Až nyní od září cítím, že se to trochu zklidnilo. Ale zase můj muž má více práce, tak se to přelévá. Nemáme v Liberci prarodiče, kteří by jinak rádi vypomohli. Přesto to jde. Mám podporu mého manžela, ta je pro mě velmi důležitá. Pokud by mi ji neposkytl, pracovat nemůžu. Proto je nás v Zašíwárně víc, abychom to zvládli. Baví mě být tam s těmi ženami, ale odpoledne jsou náročná. Také z hlediska slaďování se chci zaměřit na práci s dětmi a školami během dopoledne.

Jak vnímáte postavení mužů a žen v naší společnosti – jsou rovnoprávnými partnery?

Nemyslím si, že by měli být úplně stejní. Máme na světě dělat každý něco jiného. Na to se často zapomíná. Když to chceme mít stejně, tak jsou z toho nakonec ženy nešťastné. Nedokáží všechno stihnout. Mají zastat to co muž a ještě k tomu zvládnout rodinu, být s dětmi a večer mít doma útulno, když přijde muž z práce. To se zvládnout nedá.

Pro mě by bylo fajn, kdyby si společnost začala uvědomovat, že každý jsme trochu jiný a máme tu jinou úlohu. Na druhou stranu ženy také chtějí pracovat. Pomohly by zkrácené úvazky, i když mají své nevýhody. Často se stává, že na zkrácený úvazek odvádí ženy stejnou práci, jen za menší peníze. Je to opravdu těžká situace pro ty, kdo pečují o dítě. A u nás je to většinou žena. Otázkou je, proč by nemohli pečovat také více muži, proč bychom se nemohli vystřídat. Třeba čtyři dny být v práci a jeden den se věnovat dětem a naopak. I pro muže je to těžké, když nemohou být se svými dětmi a rodinami. Je to ohromný tlak na výkon.

Je podle Vás potřeba se otázkám rovných šancí na trhu práce věnovat?

Určitě je potřeba se tomu věnovat a mluvit o tom, jak to je těžké. Přitom to může být i jinak. Vidím, jak je potřeba aby se ženám zvyšovalo sebevědomí, aby si uměly říci o finance, aby dokázaly reagovat správně u pohovoru, když se jich ptají na počet dětí a zajištěné hlídání.  Mně pomohlo, že jsem vyhledala pomoc v začátku podnikání, jsem ráda, že takové možnosti tady jsou. Skupina lidí vás žene dopředu, pomáhá, podporuje a motivuje.

Jak je podle Vás možné podpořit zaměstnanost a nezávislost žen konkrétně v Liberci?

Přijde mi pro začátek dobré, že jsou zde organizace jako Centrum Kašpar. Pomůžou člověku při startu, aby si uvědomil, co všechno může. A pak aby tady byli otevřenější zaměstnavatelé, kteří to vidí. Myslím, že to je často o firemních hodnotách, které mohou zastávat i lidé, kteří tam pracují. Když je firemní kultura na dobré úrovni, pomůže to i rodičům zapojit se do práce.

Co byste vzkázala lidem, kteří se po profesní pauze vracejí do práce?

Aby dělali to, co je baví, nebo to nepřestávali hledat. Rozumím, že je tu tíha vydělat peníze, zajistit rodinu. Ale když pak slyším, jak jsou v práci nešťastné, to není cesta. Lidé pak onemocní a je to vážné. Pak je potřeba přehodnotit, třeba vydělat méně peněz, ale být více v pohodě v práci i doma.

Pro koho je Zašíwárna určena?

Pro každého, kdo se chce zašít a něco si ušít. Takže pro každého.

Na co se lidé v Zašíwárně mohou těšit?

Lidé u nás najdou hlavně klid na tvoření. To je nejdůležitější. A přichází tam samí fajn lidé. Je to dobré místo.

Co je pro Vás podstatné v pracovním životě?

Že se okolo mě nachází fajn lidé, se kterými se mi dobře spolupracuje. A že mě v práci podporuje rodina.

Čeho si nejvíce vážíte v osobní sféře?

Celé mojí rodiny, která je pro mě nejdůležitější. Podporujeme se a vždycky najdeme cestu kudy z problémů.

Jakým heslem se v životě řídíte?

Co tě nezabije, to tě posílí. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno.

 

 

Benefice Kašparovo taškaření podpořila spravedlivý trh práce.

Cíl benefice Kašparovo taškaření se povedl naplnit i letos.

Oblastní galerie Lázně se v sobotu zaplnila taškami, kterých se nakonec sešlo 499 a vznikl tak nový český rekord v největším počtu ušitých tašek od nejvíce dárců/kyň. Lidé, kteří přišli podpořit spravedlivý trh práce, mezi sebou vybrali 39 050,- Kč. K této částce přičítáme 40 000,-Kč, které věnovala společnost Emerge, a.s. K odpovědnému trhu práce se hlásí také návrháři/ky a firmy, které věnovali tašky do online aukce. Její výtěžek je 11 121,-Kč. Po přičetní dalších darů je výtěžek celé benefice 96 171,-Kč. Děkujeme! (Pokračování textu…)

Aukce TOP tašek

Součástí benefice Ušij tašku, zaměstnej člověka je online aukce TOP tašek od předních českých návrhářů a návrhářek. Aukce startuje 22.11. a končí 29.11. 2017. Máte tak skvělou příležitost pořídit si designový kousek, který do benefice darovala firma Elega, Eggo – Jakub Jarolím, Black Mounatin, Dara Bags a paní Liběna Rochová. (Pokračování textu…)

Benefice Kašparovo taškaření

Zveme Vás na čtvrtý ročník benefice Kašparovo taškaření. Přijďte si pořídit originální tašku a podpořte myšlenku kampaně. Čeká na vás více než 350 parádních kousků nejrůznějších velikostí, tvarů a barev. Navíc budete mít možnost soutěžit o zajímavé ceny.

Kdy:  25. listopadu od 15:00 – 17:00 hodin

Kde: Oblastní galerie Lázně, „na bazéně“

Máme obrovskou radost z reakcí lidí na výzvu, kterou v létě odstartoval čtvrtý ročník benefice Ušij tašku, zaměstnej člověka. Z celé republiky k nám přicházejí originální ručně šité tašky i kabelky. Jedná se o jedinečné kousky, ruční práci nadšených lidí, kteří se zapojují s cílem podpořit myšlenku benefice. (Pokračování textu…)