Novinky

Zpravodaj Letem kašpařím světem č. 1/2017

S blížícím se koncem školního roku jsme tu s další várkou informací a inspirace.

Aktuální vydání Zpravodaje si stáhněte ZDE.

  • Jak funguje firemní ombudsman?
  • Jak trénovat sladění životních rolí?
  • Kde získat vzdělávání i s kariérním plánem?
  • Vyzkoušejte zbrusu nové zážitkové programy.
  • Přihlaste děti na letní tábor s Dětskou televizí.

 

 

 

Rozhovor s tváří Zpravodaje č. 1/2017 Ing. Dobroslavou Šídovou

 

Žena slaďující mnoho pracovních i soukromých rolí, Ing. Dobroslava Šídová, HR manažerka, EMERGE, a.s.

 

O svém zaměstnavateli říká, že je společensky odpovědný. Dobroslava Šídová naplňuje tato slova především svým entuziasmem, pracovním nasazením a snahou vyjít lidem v rámci možností vstříc. Více jak 50 % všech zaměstnaných EMERGE, a.s. totiž tvoří lidé se zdravotním znevýhodněním. Ve snaze maximálně začlenit každého člověka do výroby jí pomáhá také ombudsman společnosti.

Zřízení pozice firemního ombudsmana není běžné opatření péče o vlastní lidi. Jak Vám pomáhá v personální práci?

Ombudsman je uchem firmy. Jeden bez druhého nemůžeme fungovat.  Zprostředkovává mi zpětnou vazbu od lidí z provozu a zároveň si drží svoji nezávislost. Vedoucí nemají vždy na všechno čas. Ombudsman chodí po firmě, vnímá a pomáhá problémy řešit. Někdy to jsou drobnosti a někdy jde o zásadní věci. Řeší exekuce, oddlužení, v tom je hodně zkušený. Dokáže rychle posoudit konkrétní situaci a najít účinnou pomoc.

Díky úzkému kontaktu s lidmi mapuje jejich potřeby a pomáhá tam, kde je to zapotřebí. Podpora našich lidí prostřednictvím nezávislého ombudsmana je důležitým zaměstnaneckým benefitem u nás.

Nejste chráněná dílna, u vás se pracuje jako všude jinde, přitom dokážete dávat práci zdravotně znevýhodněným lidem podle jejich možností. Jaký je ten Váš recept na sladění potřeb lidí a požadavků výroby?

Neexistuje jedno spásné řešení, umění je dobře to vyvážit. Právě službu ombudsmana pro naše zaměstnané ženy a muže vnímáme jako jeden ze způsobů stabilizace lidí. Našich zaměstnaných a zvláště těch dobrých si vážíme. Každá doba si žádá trochu jiný přístup, hodně se to vyvíjí, musíme pružně reagovat. Nyní je hodně lidí v exekucích. Osvědčuje se lidem pomáhat, znát jejich konkrétní potřeby a pečovat o ně.

Jaká byla vaše cesta k pozici, kterou zastáváte?

Většina žen, které dokáží uřídit svoji rodinu, jsou rodinnými manažery a dokáží dobře řídit i v práci. Je tam spousta souvislostí. Rozhodně dovednosti zužitkujete na obou stranách. Chce to trochu odvahy chopit se příležitosti, když ji život přinese. Učila jsem se, dívala se kolem sebe a měla štěstí na kolegy a nadřízené.

Jakého svého úspěchu si ceníte?

Vážím si toho, že se podařilo vybudovat opravdu kvalitní tým, který je podporou pro vedení a celou firmu. Jsou to lidé, kteří spolupracují, komunikují a práci mají jako poslání. Vždycky je znát, když lidé dělají práci rádi. Zároveň dbám na dodržování zákonů a vedu k tomu své kolegy a kolegyně. Situace není jednoduchá, ale důležitá je vůle chtít. Na výrobní firmu nemáme vysokou fluktuaci, a to je také skvělý výsledek.

Co Vás osobně v profesi drží nad vodou?

Asi ta rozmanitost, baví mě nové situace, možnost učit se a posouvat. Nedovolí mi to ustrnout. Pro mě osobně je vzdělání a růst obrovským benefitem. Stojaté vody a vyjeté koleje mi příliš nevyhovují. Mám ráda různorodost v práci.

Je podle Vás potřeba věnovat se otázkám rovných šancí na trhu práce?

Řekla bych, že to je dokonce nezbytnost. Jak se společnost vyvíjí, tak toho bude čím dál tím víc, těch odlišností a různorodostí. Jsme společnost v mnohých ohledech konzervativní, myslím si, že tyto otázky budou nabývat na důležitosti. Vidíme to všude kolem sebe.

U nás ve firmě neděláme rozdíly mezi lidmi, nezáleží na zdravotním omezení, ale spíše na osobnostním nastavení. V kvalitě nebo i v množství práce rozdíly téměř nejsou, důležitý je postoj každého člověka a ten nezáleží na zdravotním stavu. Hodně lidí se zdravotním omezením si práce opravdu váží, pracují rádi a dobře.

Proč jste se jako společnost rozhodli podporovat regionální organizaci, která pomáhá lidem znevýhodněným na trhu práce na základě genderového, nikoli zdravotního znevýhodnění?

Líbí se nám práce, kterou děláte. Považujeme ji za velmi prospěšnou. Pomáháte lidem, aby se vrátili do pracovního procesu a byli firmám přínosem. My pomáháme lidem tím, že je zaměstnáváme a vy jim pomáháte zase jiným způsobem, připravujete je pro zaměstnavatele. To my dost dobře dělat nemůžeme. Velmi jsme ocenili, že to dělá někdo jiný a nepřímo tak pomáhá zaměstnavatelům. V tom vidím tu spojitost a Vaši přidanou hodnotu. Rovné šance na trhu práce vnímáme jako důležité téma.

Jak vnímáte postavení mužů a žen v naší společnosti?

Hodně se o tom mluví. Co se týká mezd, víme dle výzkumů, že to stále není vyrovnané, že ženy mají na stejných pozicích nižší platy než muži. Co se týká pracovních možností žen, tak vnímám kontinuální pozitivní změny. Ženy u nás čím dál tím častěji pracují v oborech a na pozicích, které dříve bývaly téměř výhradně mužské, a řekla bych, že ženy, které o to stojí, mají dnes velmi dobré šance práci nebo pozici, o jakou mají zájem, získat.  Protože jsem žena, tak bych řekla, že ne vždy o to ale ženy stojí, a na to bychom neměli zapomínat. Každý by měl mít možnost svobodně si zvolit vlastní životní cestu. Důležité je zachovat si respekt k odlišnostem. Ženy jsou trochu jinak nastavené než muži, jsou více empatické a více si věci připouští. Muži mají zase jiný úhel pohledu. Každý z nás má něco svého, něco mu jde lépe a je to tak dobře. Každý ať dělá, na co se cítí. Ta vyváženost různých pohledů i ve firmě je výborná. Každý si totiž všímáme něčeho jiného, klademe důležitost na jiné oblasti a když to dáme dohromady, tak to je přesně to, co je zapotřebí.

Pokud by to bylo ve vašich silách, jak byste podpořila ženy v zaměstnání?

To je strašně těžká otázka, chce to osvětu a vzdělávání. Ženám bych vzkázala, aby se nebály. Musí se potkat více věcí, aby se dostavil úspěch.  Je třeba být připravená a pokud o to stojím, tak příležitost uchopit.

Co je pro Vás podstatné v pracovním životě?

Důvěra a podpora mého nadřízeného. Že mám pracovní svobodu a zároveň důvěru.

Čeho si vážíte v osobní sféře?

Jednoznačně rodiny, díky ní může člověk fungovat.

Jakým heslem se v životě řídíte?

Všechno jde, jen malé děti se musí nosit. Neházet flintu do žita, podívat se na problém, zhodnotit. Pokud je cena příliš vysoká, nevyplatí se to dělat. Zatím se mi potvrdilo, že většina věcí opravdu jde. Jednoduše se nebát.

 

 

Letní příměstský tábor pro vaše děti

Centrum Kašpar podporuje slaďování práce a rodiny. Společně s Dětskou televizí Liberec organizujeme i pro vaše děti letní docházkový tábor.

Na každý den je pro děti připraven pestrý program s filmovou a televizní tematikou, který začíná v 8:00 a končí v 17:00. Účastníci a účastnice tábora budou natáčet hrané i animované krátkometrážní filmy, vyzkouší si dabing, navštíví studio Českého rozhlasu Liberec, budou pátrat po místech v Liberci, která si zahrála ve filmu. V pauzách mezi aktivitam si zahrají hry s filmovou tematikou nebo si vyzkouší filmový rozbor.

Tábor je určen dětem ve věku cca 9 – 14 let.

Kdy: 14. – 18. 8. 2017 – každý den 8:00 – 17:00 hodin

Cena: 1950,- Kč včetně oběda, svačiny, pitného režimu.

Kde: Prostory Dětské televize Liberec a Centra Kašpar

Kontakt: petra@dtv-liberec.cz; tel.: 731 439 967

Benefit hlídání dětí v domácnostech

Benefit hlídání dětí je určen zaměstnancům a zaměstnankyním spolupracujících firem. Cílem je usnadnění skloubení pracovních a rodičovských povinností. Naše zkušené chůvy pohlídají děti během např. neinfekční fáze nemoci, rekonvalescence, prázdnin či dnů ředitelského volna.

KSM Castings CZ a.s., Hrádek nad Nisou tuto službu ve spolupráci s Centrem Kašpar, z.s. pro své zaměstnané již nabízí.

Informujte se i vy o možnosti zavedení benefitu hlídání dětí. Dozvíte se, jak uvést v život originální benefit na podporu sladění práce a rodiny.

Kontakt:

Simona Zemanová
simona.zemanova@centrum-kaspar.cz

Tel.: 605 233 961

 

Novinka – každá první středa v měsíci bez objednání

Máme pro Vás novinku! Každou první středu můžete přijít bez objednání k nám do Centra Kašpar.

Kdykoliv v čase od 10:00 do 16:00 hodin se na Vás těší pracovní poradkyně Simona Zemanová.

Přijďte se poradit jak uspět při hledání práce, jak si ujasnit životní priority nebo jak sladit vlastní potřeby s potřebami rodiny.

Výsledky soutěže Vlastní tvorbou proti xenofobii

Ve dnech 15. 12. – 21. 12. 2016 proběhla výstava fotografií (Ne)xenofobní Liberecko očima dětí.

Jednalo se o příspěvky do soutěže Vlastní tvorbou proti xenofobii, do níž mohli přihlásit své úlovky žáci a žákyně základních škol v Liberci. Z 10 vystavených prací byl jako nejlepší vybrán snímek Kamila Mareše, jeho talent ocenila hlasující veřejnost půlročním členstvím v zájmovém kroužku Dětská televize Liberec. Gratulujeme!

 

DSC05024

 

Projekt byl podpořen Fondem zdraví a prevence Statutárního města Liberec.

Zpravodaj Letem kašpařím světem č. 4/2016

Aktuální vydání Zpravodaje si stáhněte ZDE.

  • Dozvíte se, jaké jsou výsledky letošního ročníku kampaně Ušij tašku, zaměstnej člověka.
  • S jakými těžkostmi se na nás lidé mohou obracet?
  • Jaké to je být řidičkou autobusu se dočtete v rozhovoru s paní Veronikou Sobotkovou.

 

hlava

 

 

Rozhovor s tváří Zpravodaje č. 4/2016 Veronikou Sobotkovou

letadlo

Tváří Zpravodaje Letem kašpařím světem č.4/2016 je Veronika Sobotková, řidička autobusu, matka čtyř leté dcery.

Veronika Sobotková2

Veronika nastoupila do práce jako řidička autobusu přesně, když její holčičce byly tři roky. Rozhovor se konal v době, kdy zrovna jezdila na výluce v České Lípě. Povídali jsme si přímo v jejím voze, který má vyzdobený vlastními doplňky. Jsou růžové, přestože růžovou vůbec ráda nemá. Je to její obrana, růžové si totiž její mužští kolegové rozhodně do jiného autobusu neodnesou.

Jak jste se rozhodla stát řidičkou autobusu?

Neustále jsem přemýšlela, co budu dělat po mateřské. A tak jsem si sedla a řekla si, co by mě bavilo. Hledala jsem práci ve skladu, na vysokozdvižném vozíku, řízení dodávky. To mě vždycky bavilo. Kamarád mě hecoval, ať jdu řídit autobus. Stanovila jsem si datum. Když do té doby nenajdu vhodnou práci, tak půjdu na úřad práce a požádám o řidičák. Peníze jsem na to po mateřské neměla. Podařilo se mi získat příslib od společnosti BusLine a.s., řidičák a nakonec i tu práci.

Jak se Vám daří práci slaďovat s péčí o rodinu?

Je to náročné, ale co není! Když je snaha na obou stranách, tak to jde. Musí se hledat způsoby a ne důvody. Je to těžké, ale jde to. Naštěstí mám kolem sebe rodinu a kamarády, bez nich by to nešlo. Nejezdím pouze na linkách ve městě, ráda jezdím na výlukách mimo Liberec. To jsem pak pryč třeba celý týden. Manžel pracuje na směny a tak je to pak hodně těžké. Odvádění do školky a vyzvedávání leží na něm. Když má odpolední, tak pomůže babička nebo někdo z kamarádů. Když se chce, všechno jde.  Neříkám, že to nikdy nezajiskří. Někdy jsou tu výčitky, že nejsem doma. Ale musíme si srovnat priority.

V čem spatřujete výhodu svého zaměstnání?

Jezdit mě baví, našla jsem se v tom. Nejraději jsem, když jezdím mimo Liberec. Jsem sice dlouho z domova, ale je to lepší. I lidé na venkově jsou lepší, takoví skromnější, a nejsou zlí. Dělám, co mě baví a mám za to peníze, které potřebuji. A to je fajn.

Čeho si ceníte na svém zaměstnavateli?

Výhoda je, že ve městě máme brzké nástupy, a tak odpoledne můžeme být s dcerkou spolu. A když jsem celý týden pryč, stará se manžel, tak zase přinesu dobré peníze. Nemusíme tak jen sedět doma, ale můžeme na výlet nebo koupit zimní vybavení. Všichni v práci to respektují, když jezdím ve městě, nikdo po mě nechce odpolední směny.

Vnímáte svoji profesi jako netradiční pro ženy?

Ona ta profese ani já netradiční nejsme. Spíš jde o to, že lidé na to nejsou zvyklí. Nejsou připraveni na to, že by ženy mohly dělat tradiční mužskou práci. Já to jako mužskou práci nevnímám, ale okolí ano.

Setkáváte se s předsudky ve vztahu ke své profesi?

To ano, dávají mi to lidé najevo. Hlavně ze začátku to bylo pro mě hodně těžké. Stává se, že cestující řekne: „Tak s vámi nejedu!“ Ale další autobus jede třeba za dvě hodiny, tak jim nic jiného než nastoupit nezbývá. Ze začátku mě to vždycky hrozně zamrzelo, ale teď už to pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Je pravda, že vždycky se ti lidé přijdou omluvit. Nikdy se nestalo, aby se neomluvili, když měli hlasité poznámky. Jejich uznání mě pak potěší.

Setkáváte se s předsudky také ze strany mužských kolegů?

To je různé. Hodně chlapů, kamarádů, mi pomáhá. Bez jejich pomoci a podpory by to bylo těžké. Ale jsou i takoví, kteří dělají naschvály, provokují, vytváří fámy. Jsem žena v mužském kolektivu, tak někteří život dokáží znepříjemnit. Myslí si, že když jsem ženská, že jim půjdu na ruku. A když se tak nechovám, tak je zle. Ale člověk se nesmí hnedka dát. Je fakt, že kolikrát jsem měla už chuť s tím praštit, ale prostě jim to nedaruju. Jen tak se nevzdám. Často mě v tom podpoří moji kolegové kamarádi – řeknou, ať to hodím za hlavu. Takové zázemí ale není samozřejmost, musíte si ho chtít vytvořit a chovat se podle toho.

Co Vás drží nad vodou?

Asi ta malá, ona se vždycky tak krásně chlubí. Vzala jsem děti ze školky do práce do garáží na tramvaje. Ona je na mě hrdá, má radost z toho, že maminka je řidička. Někdy je se mnou v práci, zabydlí se na předních sedadlech a jezdíme spolu. Ta představa, že je ráda, to mě nabíjí.

Čeho si vážíte v osobní sféře?

Dnešní doba je už úplně jiná. Nesouhlasím s tím, že žena patří do kuchyně a muž do garáže. Bez vzájemné podpory v rodině a mezi přáteli by to všechno bylo o moc těžší. Když se navzájem podpoříme, tak nakonec všechno jde.

Co byste vzkázala ženám, které po rodičovské hledají práci?

Zavčasu si ujasnit, co chtějí v životě dělat dál. Co by je bavilo, v čem by chtěly pracovat. Protože hledat práci podle toho, kde zrovna berou, nikam nevede. Podívat se po firmách, co nabízejí. Nebát se a jít do toho. Začít zavčasu,  postupně připravit i to okolí a ono to pak půjde.

Jakým heslem se v životě řídíte?

Mám ráda Marilyn Monroe: „Baví mě žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“ A Jana Wericha: „Je důležité hledat způsoby nikoli důvody.“ A nakonec: „Vždy s úsměvem!“ Tím totiž každého dostanu!“

Doplňujeme ještě jedno, Veroničino vlastní: „Jen tak se nevzdám!“

 

 

Veronika Sobotková_ridicka

 

letadlo

 

 

Benefice Kašparovo taškaření 2016 vynesla 91 tisíc.

Moc děkujeme všem lidem, kteří neváhali podpořit myšlenku kampaně, ušili tašky nebo si je přišli pořídit 19. 11. 2016 na benefici. V galerii Lázně jsme obdivovali originalitu tašek, kterých se letos sešlo 449 kusů. Pro kampaň „Ušij tašku, zaměstnej člověka“ je ušilo více jak 70 dárkyň, dárců, ale i celá řada spolků, odborných škol a šicích dílen. Každý rok je to nádherná vlna solidarity a krásných lidských příběhů. Děkujeme všem, kteří se zapojili a své originální kousky věnovali. (Pokračování textu…)

Rozhovor Ivany Sulovské pro Český rozhlas Plus

Ivana Sulovská, předsedkyně představenstva Centra Kašpar si těsně před beneficí Kašparovo taškaření povídala s moderátorkou Českého rozhlasu Plus. Poslechněte si rozhovor nejen o tom, jak benefice pomáhá lidem znevýhodněným na trhu práce získat zaměstnání.

Rozhovor s Ivanou Sulovskou