Zpravodaj Letem kašpařím světem č. 4/2016

Aktuální vydání Zpravodaje si stáhněte ZDE.

  • Dozvíte se, jaké jsou výsledky letošního ročníku kampaně Ušij tašku, zaměstnej člověka.
  • S jakými těžkostmi se na nás lidé mohou obracet?
  • Jaké to je být řidičkou autobusu se dočtete v rozhovoru s paní Veronikou Sobotkovou.

 

hlava

 

 

Rozhovor s tváří Zpravodaje č. 4/2016 Veronikou Sobotkovou

letadlo

Tváří Zpravodaje Letem kašpařím světem č.4/2016 je Veronika Sobotková, řidička autobusu, matka čtyř leté dcery.

Veronika Sobotková2

Veronika nastoupila do práce jako řidička autobusu přesně, když její holčičce byly tři roky. Rozhovor se konal v době, kdy zrovna jezdila na výluce v České Lípě. Povídali jsme si přímo v jejím voze, který má vyzdobený vlastními doplňky. Jsou růžové, přestože růžovou vůbec ráda nemá. Je to její obrana, růžové si totiž její mužští kolegové rozhodně do jiného autobusu neodnesou.

Jak jste se rozhodla stát řidičkou autobusu?

Neustále jsem přemýšlela, co budu dělat po mateřské. A tak jsem si sedla a řekla si, co by mě bavilo. Hledala jsem práci ve skladu, na vysokozdvižném vozíku, řízení dodávky. To mě vždycky bavilo. Kamarád mě hecoval, ať jdu řídit autobus. Stanovila jsem si datum. Když do té doby nenajdu vhodnou práci, tak půjdu na úřad práce a požádám o řidičák. Peníze jsem na to po mateřské neměla. Podařilo se mi získat příslib od společnosti BusLine a.s., řidičák a nakonec i tu práci.

Jak se Vám daří práci slaďovat s péčí o rodinu?

Je to náročné, ale co není! Když je snaha na obou stranách, tak to jde. Musí se hledat způsoby a ne důvody. Je to těžké, ale jde to. Naštěstí mám kolem sebe rodinu a kamarády, bez nich by to nešlo. Nejezdím pouze na linkách ve městě, ráda jezdím na výlukách mimo Liberec. To jsem pak pryč třeba celý týden. Manžel pracuje na směny a tak je to pak hodně těžké. Odvádění do školky a vyzvedávání leží na něm. Když má odpolední, tak pomůže babička nebo někdo z kamarádů. Když se chce, všechno jde.  Neříkám, že to nikdy nezajiskří. Někdy jsou tu výčitky, že nejsem doma. Ale musíme si srovnat priority.

V čem spatřujete výhodu svého zaměstnání?

Jezdit mě baví, našla jsem se v tom. Nejraději jsem, když jezdím mimo Liberec. Jsem sice dlouho z domova, ale je to lepší. I lidé na venkově jsou lepší, takoví skromnější, a nejsou zlí. Dělám, co mě baví a mám za to peníze, které potřebuji. A to je fajn.

Čeho si ceníte na svém zaměstnavateli?

Výhoda je, že ve městě máme brzké nástupy, a tak odpoledne můžeme být s dcerkou spolu. A když jsem celý týden pryč, stará se manžel, tak zase přinesu dobré peníze. Nemusíme tak jen sedět doma, ale můžeme na výlet nebo koupit zimní vybavení. Všichni v práci to respektují, když jezdím ve městě, nikdo po mě nechce odpolední směny.

Vnímáte svoji profesi jako netradiční pro ženy?

Ona ta profese ani já netradiční nejsme. Spíš jde o to, že lidé na to nejsou zvyklí. Nejsou připraveni na to, že by ženy mohly dělat tradiční mužskou práci. Já to jako mužskou práci nevnímám, ale okolí ano.

Setkáváte se s předsudky ve vztahu ke své profesi?

To ano, dávají mi to lidé najevo. Hlavně ze začátku to bylo pro mě hodně těžké. Stává se, že cestující řekne: „Tak s vámi nejedu!“ Ale další autobus jede třeba za dvě hodiny, tak jim nic jiného než nastoupit nezbývá. Ze začátku mě to vždycky hrozně zamrzelo, ale teď už to pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Je pravda, že vždycky se ti lidé přijdou omluvit. Nikdy se nestalo, aby se neomluvili, když měli hlasité poznámky. Jejich uznání mě pak potěší.

Setkáváte se s předsudky také ze strany mužských kolegů?

To je různé. Hodně chlapů, kamarádů, mi pomáhá. Bez jejich pomoci a podpory by to bylo těžké. Ale jsou i takoví, kteří dělají naschvály, provokují, vytváří fámy. Jsem žena v mužském kolektivu, tak někteří život dokáží znepříjemnit. Myslí si, že když jsem ženská, že jim půjdu na ruku. A když se tak nechovám, tak je zle. Ale člověk se nesmí hnedka dát. Je fakt, že kolikrát jsem měla už chuť s tím praštit, ale prostě jim to nedaruju. Jen tak se nevzdám. Často mě v tom podpoří moji kolegové kamarádi – řeknou, ať to hodím za hlavu. Takové zázemí ale není samozřejmost, musíte si ho chtít vytvořit a chovat se podle toho.

Co Vás drží nad vodou?

Asi ta malá, ona se vždycky tak krásně chlubí. Vzala jsem děti ze školky do práce do garáží na tramvaje. Ona je na mě hrdá, má radost z toho, že maminka je řidička. Někdy je se mnou v práci, zabydlí se na předních sedadlech a jezdíme spolu. Ta představa, že je ráda, to mě nabíjí.

Čeho si vážíte v osobní sféře?

Dnešní doba je už úplně jiná. Nesouhlasím s tím, že žena patří do kuchyně a muž do garáže. Bez vzájemné podpory v rodině a mezi přáteli by to všechno bylo o moc těžší. Když se navzájem podpoříme, tak nakonec všechno jde.

Co byste vzkázala ženám, které po rodičovské hledají práci?

Zavčasu si ujasnit, co chtějí v životě dělat dál. Co by je bavilo, v čem by chtěly pracovat. Protože hledat práci podle toho, kde zrovna berou, nikam nevede. Podívat se po firmách, co nabízejí. Nebát se a jít do toho. Začít zavčasu,  postupně připravit i to okolí a ono to pak půjde.

Jakým heslem se v životě řídíte?

Mám ráda Marilyn Monroe: „Baví mě žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“ A Jana Wericha: „Je důležité hledat způsoby nikoli důvody.“ A nakonec: „Vždy s úsměvem!“ Tím totiž každého dostanu!“

Doplňujeme ještě jedno, Veroničino vlastní: „Jen tak se nevzdám!“

 

 

Veronika Sobotková_ridicka

 

letadlo

 

 

Benefice Kašparovo taškaření 2016 vynesla 91 tisíc.

Moc děkujeme všem lidem, kteří neváhali podpořit myšlenku kampaně, ušili tašky nebo si je přišli pořídit 19. 11. 2016 na benefici. V galerii Lázně jsme obdivovali originalitu tašek, kterých se letos sešlo 449 kusů. Pro kampaň „Ušij tašku, zaměstnej člověka“ je ušilo více jak 70 dárkyň, dárců, ale i celá řada spolků, odborných škol a šicích dílen. Každý rok je to nádherná vlna solidarity a krásných lidských příběhů. Děkujeme všem, kteří se zapojili a své originální kousky věnovali. (Pokračování textu…)

Rozhovor Ivany Sulovské pro Český rozhlas Plus

Ivana Sulovská, předsedkyně představenstva Centra Kašpar si těsně před beneficí Kašparovo taškaření povídala s moderátorkou Českého rozhlasu Plus. Poslechněte si rozhovor nejen o tom, jak benefice pomáhá lidem znevýhodněným na trhu práce získat zaměstnání.

Rozhovor s Ivanou Sulovskou

 

 

Dotace na firemní audit!

Zaměstnavatelé napříč sektory mají poprvé v historii šanci získat dotaci na genderový audit.

1. 9. 2016 vyšla výzva OPZ č. 050, která firmám umožňuje získat nejméně 500.000,- na realizaci auditu. Žádat lze do konce roku 2016. Šanci mají soukromé firmy, ale také neziskovky, školská zařízení či obce. V navazující výzvě, jež se bude týkat zavádění auditních doporučení, mají šanci se ucházet pouze firmy již auditované.

Centrum Kašpar Vám nabízí své auditorské zkušenosti v roli partnera projektu.

Jsme jediná regionální organizace s požadovanou expertízou. Naplňujeme podmínky kvality stanovené Standardem genderového auditu Úřadu vlády ČR. Stojí za námi více než dvě desítky již auditovaných organizací.

Sociální audit – Nabídkový list

V případě Vašeho zájmu Vám rádi pomůžeme rovněž se zpracováním projektové žádosti.

Kontaktujte nás: ivana.sulovska@centrum-kaspar.cz, tel.: 736 611 281

Text výzvy a více informací o oprávněných žadatelích naleznete ZDE.

K čemu sociální audity jsou?

Spojte síly s Centrem Kašpar. Sladíme vaše firemní procesy s potřebami zaměstnaných.

 

 

Soutěž: Vlastní tvorbou proti xenofobii

Vyhlašujeme soutěž pro děti z II. stupně základních škol.

Zajímá tě problematika diskriminace, homofobie, xenofobie?

Prezentuješ své nápady radši obrazem než slovem? Nebo to chceš jenom zkusit?

Vezmi foťák, udělej fotku a pošli nám ji. Nejlepší úlovky vystavíme a výherce odměníme.

Pravidla soutěže najdeš ZDE.

Máš otázky? Potřebuješ poradit? Piš na email: jan.mysak@centrum-kaspar.cz

 

 

Soutěž

 

Projekt Vlastní tvorbou proti xenofobii je podpořen Fondem zdraví a prevence Statutárního města Liberec.

 

 

 

 

Nové číslo venku!

Aktuální vydání zpravodaje Letem kašpařím světem si stáhněte si zde.

  • Inspiraci můžete najít v rozhovoru s tváří zpravodaje, paní Kateřinou Nermuťovou.
  • Pozveme Vás na benefici „Ušij tašku, zaměstnej člověka“ a dozvíte se novinky letošního ročníku.
  • Pokud máte děti na II. stupni ZŠ, tak by pro Vás mohly být zajímavé informace o nových programech pro školní třídy.

 

zpravodaj_3_hlavicka

Představujeme tvář Zpravodaje Kateřinu Nermuťovou

Bez názvu

Tváří Zpravodaje Letem kašpařím světem č.3/2016 je Kateřina Nermuťová, manažerka Kin Jablonec nad Nisou.

 

Kateřina Nermuťová

Na pozici manažerky Kin v Jablonci se Kateřina Nermuťová vypracovala postupně. Po studiu cestovního ruchu, jak říká „náhodou“, se jí naskytla možnost brigády snů. Uvaděčka v kině je dobrá příležitost jak zhlédnout mnoho filmů a ještě si při tom přivydělat. Dnes ale plně využívá svých přirozených silných stránek. Strategie, řízení a určování priorit je pro ni přirozené. Vpřed ji žene vnitřní motivace, a tou je možnost měnit věci k lepšímu. Zdá se, že k uplatnění svých schopností má dobré podmínky. „Každý se může vyvíjet svým směrem. Myslím si, že Jablonec je skvělé místo pro život i v té rovnoprávnosti.“

Jak jste se dostala k pozici manažerky Kin?

„To byla náhoda, po vejšce jsem na Facebooku našla inzerát, že Kina hledají uvaděčku. Odpověděla jsem, protože to pro mě byla brigáda snů. Říkala jsem si, uvidím spoustu filmů a ještě mi za to zaplatí. A pak hledali někoho na speciální projekty, na budování komunity. Nyní zastupuji paní ředitelku, která je na mateřské. Vystudovala jsem cestovní ruch, takže to propojení s trávením volného času tady je, ale nejsem úplně zarytý artový divák a paradoxně se to pro Kino ukazuje jako přínos. Divákům to přináší různé pohledy a to je zajímavé“

Jak je pozice náročná z hlediska řízení?

„Mám důvěru v náš tým, je nás celkem třicet. Vím, že při rozvíjení vize se vyplácí dávat lidem svobodu. A když je nějaký zádrhel, tak to společně řešíme. Mám zkušenost s tím, že omezení svobody vede k demotivaci, a to si rozhodně nepřeji. Vždycky se snažím najít v práci pro každého právě to, co ho baví, co je jeho srdeční záležitost a v tom mu poskytnout prostor. Člověk sám totiž nemůže rozumět detailně úplně všemu.“

Objevila jste u sebe už dřív manažerské schopnosti?

„Mám potřebu, aby věci šlapaly, to o sobě vím. Vždycky jsem organizovala kamarády, rodinu a to propojení s neformální atmosférou kolem kina do toho pěkně zapadá. Baví mě, když můžu věci posouvat směrem, který považuji za přínosný. Zrovna nedávno jsme u nás v týmu testovali silné a slabé stránky. Potvrdilo se, že mojí přirozenou potřebou jsou strategie, takže mně to jde tak nějak přirozeně. Snažím se, abychom se zaměřovali na to, co je důležité, a nezahlcovali se tím, co je okrajové. To pak bere člověku hodně času.“

Co považujete za svůj největší úspěch?

„Je těžké mluvit o sobě. Vždycky je to práce týmu. Nebýt lidí a toho, že to funguje, tak sama to nedokážu. Ale až dojatá jsem byla z toho, když se nám podařilo zrekonstruovat původní neonový nápis nad Kinem Radnice. Jako zarytého Jablonečáka mě léta trápil ten ošklivý nefunkční neon. Vrátili jsme se k původnímu návrhu z 30. let a byly na to krásné ozvy od veřejnosti.“

Jak zaměstnání kloubíte se soukromým životem?

„Relativně dobře, zatím nemám děti a jsem svobodná. Můj snoubenec je tolerantní a hodně mě podporuje, takže to je dobré. Propojuji svůj zájem s prací a to je fajn.“

Máte politické ambice?

„Nemám moc ráda mladé, kteří se zapojují do politiky a ještě nic nedokázali. Musí tomu člověk věnovat energii, nastudovat si problémy, než se k něčemu vyjádří. Takže zatím se nechystám.“

Jak vnímáte postavení mužů a žen v naší společnosti – jsou rovnoprávnými partnery?

„Mně se hodně často stává, že starší muži se ke mně chovají, jako že jsem mladá nezkušená holka. To se s praxí zlepšuje, ale mám takovou zkušenost. A taky mám zkušenost, že si často ženy mezi sebou škodí navzájem.  Myslím, že by měla mezi ženami panovat větší soudržnost.“

Kdyby to bylo ve vašich silách, jak byste podpořila zaměstnanost a nezávislost žen ve Vašem regionu, konkrétně v Jablonci?

„Obecně si myslím, že se to vyvíjí a zlepšuje. Ženy jsou sebevědomé, cestují. Je to hodně o každém člověku. Nikdy jsem v tomto ohledu neměla problémy. Asi také záleží na oboru. V Jablonci máme příležitosti sportovní i kulturní. Myslím si, že Jablonec je skvělé místo pro život i v té rovnoprávnosti. Každý se může vyvíjet svým směrem.“

Čím to je, že se v Jablonci (alespoň z našeho pohledu) tak daří kulturnímu životu?

„Řekla bych, že základem je dobrá ekonomická situace. Když mají lidé naplněné základní potřeby, přichází čas na zábavu. Myslím tím i finanční situaci města, které kulturu může podporovat, protože město není zadlužené. Ta podpora je pro kulturu zásadní. Ale ovlivňuje to i dobrá situace místních firem, které mají silné zázemí.“

Jaké novinky chystají Kina Jablonec na nový školní rok?

„Přes prázdniny jsme nelenili. Zrekonstruovali jsme kino Junior, zvětšili prostor mezi sedačkami. Diváci tak budou mít větší komfort. V kině Radnice budeme renovovat topení. Chystáme otvíračku kina Juior, celý den bude probíhat doprovodný program, projekce pro všechny věkové kategorie. Těším se na Fashionmarket. A pak během podzimu tradiční akce jako je Tvořík pro děti, Kino bazar, ten byl úspěšný, a stéle vymýšlíme něco nového.“

Co by pro Vás osobně bylo téma, o kterém byste se chtěla něco dozvědět ze zpravodaje Letem kašpařím světem?

„Mě v současnosti hodně baví, právě ve spojení s Dětskou televizí, fenomén současných teenagerů. Oni neustále natáčí nějaká videa, vlastní filmy. Nebo jak se vyvinul trend Youtuberů. Baví mě sledovat, jak mladí komunikují, zajímá mě ta vazba – mladí lidé a média.“

Čeho si nejvíce vážíte v osobní sféře?

„Zdraví, lásky, a takových těch klišé, která vůbec klišé nejsou. Pro mě osobně je to hodně o tom, jak si nastavím myšlení. Funguje mi, myslet na to co si přeji. Nesoustředit se na tu negaci, protože tím si ji přitáhnete.“

Jakým heslem se v životě řídíte?

„Co tě nezabije, to tě posílí.  Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“

 

katka_sklenka

Bez názvu

Děláme prevenci jinak – nabídka programů pro školy

Pro II. stupeň ZŠ jsme připravili 90 minutové programy zaměřené na odpovědnou volbu dalšího studia a posílení bezpředsudečného vnímání jinakostí. Využíváme zážitkových a zkušenostních metod a atraktivních mediálních formátů.

Odpovědná volba povolání

Program učí děti přemýšlet o vlastních dovednostech a dispozicích. Naším cílem je zprostředkovat žákům a žákyním 6. a 7. tříd přímou zkušenost s realitou trhu práce. Umožnit jim odpovědné rozhodování při zvažování budoucího povolání.

Termíny: 7.11., 14.11., 21.11. – v čase 8:00 – 12:00 hodin – na jeden den možno objednat 2 třídy

Kompletní informace o programu zde.

Vlastní tvorbou proti xenofobii – Do života bez předsudků

Program je zaměřen na prevenci nežádoucích projevů xenofobie, sexismu, heterosexismu a homofobie. V otevřené a přátelské atmosféře upozorňujeme na konkrétní negativní důsledky genderově stereotypního smýšlení. Jde například o šikanu, kyberšikanu, poruchy příjmu potravy, domácí a sexuální násilí či diskriminace.

Učíme děti, jak se dopadům takového chování účinně bránit.

Termíny: 12.9., 14.9., 3.10., 6.10., 17.10., 20.10. – v čase 9:00 – 11:30 hodin – na jeden den je možno objednat jednu třídu

Kompletní informace o programu zde.

 

V případě zájmu se neváhejte na programy objednat na email: petra.hottmarova@centrum-kaspar.cz.

Program je díky dotaci Fondu vzdělávání a Fondu zdraví a prevence Statutárního města Liberec zdarma.

3. ročník benefice Ušij tašku a zaměstnej člověka

Právě odstartoval 3. ročník kampaně na podporu lidí, kteří přesto, že pracovat chtějí, zaměstnání hledají stále velmi těžko. Na vině bývají bariéry a předsudky zaměstnavatelů, obtížné slaďování práce a rodiny, nízké sebevědomí i různá společenská očekávání od žen i mužů.

Pojďme to společně změnit.

Co můžete udělat?

  • Ušijte tašku na nákup, do města nebo do společnosti.
  • Sdílejte a přeposílejte tuto výzvu správným směrem.

 

 

 

Dejte nám vědět, že šijete, podpoříme Vás!

Kontakt:

Petra Hottmarová
petra.hottmarova@centrum-kaspar.cz
Tel.: 731 439 967