Zpravodaj č. 3/2019: celý rozhovor – Monika Ščerbáková

Život Moniky je teď už vlastně taková pohádka, ale nebylo tomu vždycky tak. V životě se řídí heslem, že člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.

Moniko, jaká byla vaše cesta k současnému zaměstnání?

V předchozím zaměstnání jsem byla spokojená, a to do doby, než se změnilo vedení. To původní mi vycházelo vstříc, nastoupila jsem jen na částečný úvazek a sladění práce a rodiny jsem tak zvládala v pohodě. Po změně vedení přišla i změna pracovní pozice, už mi nevycházeli vstříc s pracovní dobou, psali mi směny tak, že vůbec nepřihlédli k tomu, že mám tři děti, naopak mi dali najevo, že je to můj problém. Ještě předtím, než jsem odešla z tohoto zaměstnání jsem oslovila Centrum Kašpar a nastoupila do skupinového kurzu Trénink ve skupině.

Jak vzpomínáte na tento kurz?

Dozvěděly jsme se spoustu věcí, byly jsme skupina typově různých žen, však všechny jsme měly stejný cíl, a tedy najít si důstojnou práci. Věděly jsme, že jsme na tom všechny stejně a nikdo se za to, že nemá práci, nestyděl. Otevřelo mi to dveře do pracovního světa, vzájemně jsme se podporovaly, každá přinesla do jednotlivých témat své vlastní zkušenosti a bylo to pro mě velmi inspirativní. Bylo tam hodně aha momentů.

Co se dělo dál?

Po kurzu jsem roznášela životopisy a od Centra Kašpar jsem dostala nabídku na částečný úvazek do jedné z libereckých firem. Sama jsem ale přinesla jiný tip, a to na OutdoorKids, se kterým se spojila vaše zprostředkovatelka, a pak jsem byla přizvána na pohovor.

Proč si myslíte, že má smysl vyžádat si pomoc druhých, resp. pomoc Centra Kašpar při hledání práce?

Mě ukázali věci, které bych v životě sama svýma očima neviděla, ukázali mi směry, kam se můžu kouknout, kde můžu hledat informace. Věděla jsem, že na to nejsem sama.

Čeho si ceníte na své práci?

To vím naprosto přesně, mám skvělý kolektiv a zaměstnavatele, který mi vychází vstříc, což je nad všechny benefity. Nekritizuje, umí pochválit, zajímá se o to, jak mi je a dokáže říci, že si cení mé práce, to je boží, nechci stravenky ani poukázky do divadla, tohle je pro mě mnohem více. Cítím se tam opravdu dobře.

Jaký úspěch vás těší?

Když dobře lidem poradím. Mám dobrou zpětnou vazbu nejen od zaměstnavatele, ale i od zákazníků, kteří mě chodí chválit.

Jak zaměstnání kloubíte se soukromým životem?

Mám to nastavené tak, aby nám to vyhovovalo. V OutdoorKids mám poloviční úvazek, a tak chodím do práce v úterý, v pátek a dvě krátké soboty v měsíci. Každý si pocitově myslí, že pátek je nejlepší den na volno a chtěli by mít v pátek volno, já ho nemám, mám jiné dny. Ranní péči o děti zvládám sama a když jsem v práci, odpoledne se postará manžel nebo tchán. Dokonce mám i tu výhodu, že po práci děti vidím a mohu s nimi ještě strávit ten čas před spaním, to jsem v předchozím zaměstnání neměla.

Jak vnímáte postavení mužů a žen v naší společnosti – jsou rovnoprávnými partnery?

Myslím, že ne. Nemyslím si, že by měla žena stát u plotny a muž nosit domů jen peníze, mělo by to být vyrovnané, ale vnímám rozdíly, že něco je ženská věc a něco mužská, někdy bych nechtěla, aby některé věci v domácnosti dělal manžel.

Je podle vás potřeba se otázkám rovných šancí na trhu práce věnovat?

Je to potřeba, ale asi ne úplně ve všem, nechtěla bych posílat ženy do dolů, jsou práce, které bych ženám nepřála.

Co byste vzkázala lidem, kteří potřebují skloubit práci s péčí o děti?

Musí začít sami u sebe a musí se rozhodnout sami od sebe a vědět, co a jak chtějí. V předchozím zaměstnání mi říkali, že taková práce neexistuje, že je utopie, co chci, ale já věděla, že není, že nechci jít stejnou cestou, jako většina tamějších zaměstnanců, že pro ně jiná cesta nevede. Vede, pro každého vede, když chce a s podporou rodiny a přátel je to pak ještě snazší.

Čeho si nejvíce vážíte v osobní sféře?

Velmi si vážím svého osobního vývoje, svého pokroku, svého pozitivního přístupu, samozřejmě rodiny, já si vlastně vážím všeho, že kolem sebe mám spoustu přátel, nepotkávám se s tím, že něco nejde, nemám to v životě, vše takové jsem si z něj vymýtila. A samozřejmě zdraví, zdraví svých dětí a své, i když mě občas někde píchne.

 

Monice touto cestou děkujeme za poskytnutý rozhovor a zároveň jí gratulujeme k úspěšně zakončenému kurzu Chůvy, který mohla při zaměstnání navštěvovat.

 

Sdílejte článek s přáteli

Share on facebook
Facebook