Zpravodaj č. 1/2019: celý rozhovor – Michaela Týnková

Michaela kloubí péči o rodinu, práci a studium na VŠ. Zároveň se aktivně věnuje silovému trojboji a vede kondiční tréninky pro veřejnost.

Kde jste pracovala před RD?

Úplně těsně před rodičovskou dovolenou jsem pracovala jako obchodní zástupce v Coca-Cole. Ta práce mě opravdu bavila. Cestovala jsem po celém Libereckém kraji a komunikovala jsem s klienty.

Přehodnotila jste během rodičovské dovolené své priority?

Hodnoty ani tak ne. Předchozí práce byla časově velmi náročná. Byla jsem celý den pryč a z auta jsem se prakticky nemohla hnout. Věděla jsem, že se sem nebudu moci vrátit. Konkrétní představu jsem neměla.

Co Vám pomohlo k rozhodnutí?

Během první rodičovské dovolené jsem tady v Koblížku dobrovolně vedla cvičení malých dětí. Během druhé rodičovské dovolené mne kontaktovala kolegyně, že bude v MC končit a já jsem se ze dne na den rozhodla, že přijmu její nabídku a nastoupím na její místo.

Co Vás na Vaší práci baví?

I přes to, že máme jisté mantinely, jsem svým pánem. Výhodou je, že si můžu děti vzít do práce, nebo s nimi mohu zůstat doma. Moje práce je pro mne součást mého života a už je to srdeční záležitost.

Které hodnoty jsou pro Vás důležité v profesním životě?

Tím, že pracuji v sociálních službách, tak je to sám člověk. Respektuji to, že jsme každý individualita. Pak je pro mne důležitá rodina.

Kdy jste se rozhodla studovat vysokou školu?

Chtěla jsem zkusit přijímací zkoušky na sociální práci na Technické univerzitě v Liberci a ono to vyšlo. Ale nebylo to jen tím, naše organizace to není jen Mateřské centrum, ale i spousta dalších služeb. Narážela jsem na různé odbornosti ze sociální práce a chtěla jsem jim porozumět a zapojit se do diskusí. Pomalu začínám pronikat do této problematiky. Mojí prioritou je studium dokončit.

Mým oblíbeným předmětem jsou Metody sociální práce, hlavně je to díky naší přednášející. To jsou přednášky, ze kterých si znalosti odnášíme v hlavě.

Kloubení péče o rodinu, práci a studium je náročné, jak se Vám to daří?

Je to opravdu velmi náročné, protože se změnila i moje rodinná situace. Kdybychom nebyli schopni se dohodnout, pak bych určitě studovat nemohla a všechno by bylo úplně jiné. I já sama si umím ještě naložit – mám vlastní trénink, vedu kondiční cvičení pro veřejnost a od podzimu vedu tréninky atletiky dětí do 7 let a to mě opravdu baví. Atletiku trénujeme 2x týdně.

Kde berete sílu na všechno, co děláte?

Dobíjím se cvičením, moje dcerky mě dobíjejí, občas si dám i pyžamový den. Chodím běhat s kamarádkou – není to jedna ustálená trasa, ale využíváme celé okolí Nového Boru. Někdy se člověku nechce, ale když už pak běžím nebo mám odběhnuto, tak si říkám: „Ještě, že jsem šla.“ A je mi opravdu dobře. Bez pevné vůle to nejde.

Asi jako všem mi opravdu zvedne náladu sluníčko, v zimě si ho nahrazuji občasnými návštěvami solária. Inverzní deka mě ubíjí.

Jak odpočíváte?

Dělá mi radost, když místo v 7 můžu vstát v 8. Stačí mi jít pěšky – do práce, nebo kamkoliv jinam, ale to záleží na denním rozvrhu. Auto nám šetří čas.

Pokud se stane něco, co ovlivní moje fungování, snažím se nad tím zamyslet. Proč jsou děti nemocné? Proč mají zánět středního ucha? Proč mají rýmu? Proč já mám zánět dutin?

Co Vám dělá radost?

Je mi dobře, když se moje dcerky nehádají, jsou na sebe i na mě milé. Když se mi cokoliv podaří a je pohoda a jsme zdraví. Těší mě spíše maličkosti.

Máte ještě jiné koníčky kromě sportu?

Mám ráda ruční práce – tvoříme z korálků, háčkuji, pletu, drhám, umím šít. Když byla děvčata malá, tak jsem jim háčkovala a pletla čepičky. V současnosti jsem bohužel tuto aktivitu hodně potlačila. Baví mě i focení – i přes to, že nemám profesionální techniku.

Jaké je Vaše životní krédo?

Užívat si každou chvilku, protože nikdy nevíme, co nás může potkat. Než se obklopovat věcmi, tak mít různé zážitky – výlety. Bylo by krásné vyhrát na los nebo ve Sportce, ale rozhodně bych výhru investovala do cestování a aktivního odpočinku.

Sdílejte článek s přáteli

Share on facebook
Facebook