Lucie pracuje na pozici vedoucí výroby, provoz Hronov, ve společnosti EMERGE, a.s. Postupně prošla všemi pozicemi a jak sama říká, je to její srdcovka. Do výroby tašek na benefici se zapojily hned tři generace žen, společně s Lucií tašky šily a zdobily také její maminka a mladší dcera.
Čím Vás benefice oslovila?
Prvně jsme se zapojili před třemi lety, náš ombudsman, pan Vašina, přinesl letáček, a tak jsem si řekla: „Proč ne?“, a slíbila jsem, že se zapojím. Mám k šití blízko, a přitom jsem už dlouho nešila. Tak vznikly první tašky pro benefici. Ještě jsem ty letáčky roznesla do škol a kroužku ručních prací a také do Domu dětí a mládeže, a tak doufám, že se zapojili i jiní z Hronova.
Lásku k šití máme doma asi vrozenou. Jako dítě jsem byla hodně nemocná. Nemohla jsem sportovat a řádit s ostatními venku. Moje maminka a babička mne vedly k ručním pracím. Vystudovala jsem krejčovskou školu a byla přijata dále na vysokou. V té době jsme s maminkou otevřely soukromé krejčovství. Bylo pro mě obtížné všechno v ten okamžik sladit, proto jsem dál už nestudovala.
Proč podle Vás EMERGE, a.s. podporuje Centrum Kašpar?
Firma prostě taková je. Pomáhá lidem. Zaměstnává lidi s handicapem, vytváří pro ně specifické podmínky k práci, mohou pracovat na zkrácený úvazek a už tím naše firma lidem pomáhá.
K lidem přistupujeme individuálně, každý má jiné možnosti a také jinak nakládá s podmínkami, které jsou mu vytvořeny. Na své dílně v Hronově, která je složením lidí velmi barvitá, se mi tento přístup osvědčil. Důležitá je vzájemná důvěra a lidskost.
Co pro Vás znamená mít dobrou práci?
Že ráno budu ráda vstávat a ráda do té práce pojedu. Nechci, aby lidé zažívali už v sobotu obavy z toho, že budou muset v pondělí do práce. Na druhou stranu není lehké to vyvážit. Musíme obstát a dodržet naše postupy, a zároveň lidem poskytnout vhodné podmínky k práci. Těší mě, když se pak najdou lidé, kteří to ocení.
Byla jste někdy sama na profesní křižovatce?
Ano, byla. Pomohla mi láska k práci a lidičky, kterými jsem obklopena. Prošla jsem si prací na všech úrovních, je to pro mě srdcovka. A když jsem měla letos prvně delší dovolenou, tak mi po návratu pár lidí řeklo, že tu chybělo srdce.
Jak dobíjíte svoji energii?
Abych pravdu řekla, tak zrovna ty tašky byl způsob, jak dočerpat energii. Člověk vypne a soustředí se na něco úplně jiného. Nebo, když se dokáži věnovat jenom sama sobě. Udělaly jsme si s maminkou a dcerou pěkné rodinné odpoledne, měly jsme se jen samy pro sebe. Žádný svět venku neexistoval.
Jaký máte recept na skloubení práce a péče o rodinu?
To skloubení je opravdu těžké. Práce na dílně každý den musí být hotova, musíme všechno stihnout. Pokaždé to není ideální a najdou se i lidé, kteří to třeba nevidí stejně. Nikdy předem nevím, v kolik hodin půjdu z práce. V rodině se proto musíme zapojit všichni, já, manžel, obě babičky. Nejhorší bylo období, kdy dcery navštěvovaly školku. Maminka v té době ještě pracovala, a navíc žila daleko. Museli jsme v rodině dobře plánovat a domlouvat se. Občas pomohla i moje sestra, která v té době byla na mateřské. Tehdejší věk dětí bych ráda vrátila, byl kouzelný, ale to sladění bylo hodně náročné. Mám ráda rodinu i svoji práci. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že všechno nemůže ležet pouze na mě, a proto jsem více zapojila ostatní na dílně. Musela jsem si počkat na okamžik, kdy jsem nabyla důvěru, že to zvládnou. Odměnou mi bylo, že se to podařilo.
Co byste vzkázala lidem, kteří hledají dobrou práci?
Najít dobrou práci není lehké, je to boj. Proto bych lidem popřála hodně štěstí. Důležité je, vytvořit si ke svým nadřízeným dobrý vztah. Lidskost a důvěra pomáhají.
Čeho si nejvíce vážíte v osobní sféře?
Upřímnosti.
