Eva Hrstková je zakladatelkou malé firmy OutdoorKWAK, která ve Vratislavicích šije prvotřídní spacáky a péřové oblečení. Zaměstnance si zatím hledat nemusela, protože si ji vždy ve správný čas našli sami. Jak sama říká, mohou za to strážní andělé. Eva je maminkou dvou malých slečen a původním povoláním učitelkou v mateřské školce.
Můžete nám na úvod představit Vaši firmu OutdoorKWAK jako zaměstnavatele?
Začínala jsem sama na mateřské dovolené v roce 2015, s roční holčičkou, kdy jsem se v šestém měsíci dalšího těhotenství začala z nudy učit šít péřový spacák. Zhruba za tři roky, kdy jsem se rozhodovala, zda se vrátit jako učitelka do MŠ, se mi do cesty připletl pán z Brna, který ode mě chtěl ušít spacák. Protože se mu moje práce líbila, napadlo ho mě oslovit s nabídkou spolupráce. A díky podpoře svého muže vznikl nápad, že spolu začneme podnikat na plno. Psal se rok 2019 a já přijala svoji první pomocnici, Karolínu B. rok na to mi osud přihrál Pavlínku P.
Proč jste si do týmu vybrali právě Pavlínu?
Protože jednoho dne zavolala, že by se se mnou chtěla hned sejít a pracovat pro mě. Obrátila se na mě s otázkou, zda jsem to já „co šije ty spacáky ve Vratislavicích“ a zda náhodou někoho nehledám. V tu dobu jsem nikoho aktivně nehledala, ale její pomoc přišla právě vhod, protože přišla o prázdninách, kdy je nejvíce poptávek po spacácích kvůli táborům.
Jak obvykle probíhá nábor zaměstnaných do Vaší firmy?
V první řadě jsem zatím nikdy nevypisovala inzeráty, když někoho potřebuji, šíří se to samo, ústně. Myslím si, že ti, kteří si hledají sami aktivně práci, tak ta jejich iniciativa sama o sobě značí, že jsou aktivnější než ti, kteří čekají jen na nabídky od úřadu práce. S každým zájemcem se osobně setkám, zajímá mě jejich osobní život, postoje, jejich pracovní zkušenosti, jak si mě našli a proč chtějí pracovat právě u mě. Jako úkol vždy dostanou zpracovat podle mého návrhu například kabelku. K dispozici mají veškerý materiál, dostanou i možnost využití mých prostor a strojů. Zajímá mě, jak se s návrhem poperou. Zatím jsem vždycky na pomocníky měla štěstí nebo při mně stáli strážní andělé. Do cesty mi v pravý čas poslali toho pravého nebo tu pravou.
Co je pro Vás rozhodující při výběru zaměstnanců?
V první řadě vlastní inciativa, šikovnost a to, jak se poperou se zadaným úkolem. Potřebuji lidi samostatné, není tu pásová výroba. Na zadaném úkolu zjistím jejich estetické cítění, pečlivost a celkový přístup k zadanému úkolu.
Jaké principy práce se zaměstnanci se Vám osvědčují?
Já jim ukáži, jak se to šije, dostanou zakázku, vysvětlíme si základní věci a pak už to nechávám na nich, dost často ani sám zákazník neví, co chce, proto nechávám prostor jejich fantazii.
Čeho si na sobě jako na zaměstnavateli vážíte?
(Pozn. redakce: Od zaměstnankyň od strojů zaznívá odpověď – je hodná, nekřičí 
)
Snažím se za každou cenu dodržet domluvené finance, obecně co slíbím, to dodržím. Snažím se vytvářet hezké a podnětné prostředí, v žádném případě nechci, aby tu cokoliv připomínalo pásovou výrobu.
Co naopak oceňujete u svých zaměstnaných?
Kreativitu, pečlivost, vysokou pečlivost, které učí i ony mě. A hlavně že mají pracovní návyky, ráno v 6,15 přijdou do práce a v 6,30 sedí u stroje. Úklid po sobě je samozřejmostí. Naučili mě, že svačina prostě musí být, jinak člověk nemá sílu. Na to i já sama dost často zapomínala.
